Noc Všech svatých

Autor: Chris-Maria

Výslovnosti: Angela [Endžla], Ange [Endží], Farewood [Fervůd]

Byla černočerná noc a jen málokterá okna v kouzelnických ulicích zářila světlem. Navzdory večera, kdy neúplný měsíc zřetelně zářil, teď kolem půlnoci, byla obloha posetá mračny. Sirius se musel na své létající motorce snést níž, aby se nepromočil. Malé dítko držel v náručí přitisknuté na prsou. Spalo tvrdým spánkem a v puse si cucalo palec. Netušilo, co se teprv před dvaceti minutami událo. Netušilo, že ještě dnes ráno měl rodiče, o které právě přišel.
Sirius si uvědomil, že je u svého cíle a začal klesat. Dům číslo 411 na Farewoodově ulici měl rozsvícenná světla. Sirius zlehounka přistál na vjezdu do garáže, kde se skrývala Angelina Camilla. Vypnul vrčící motor a slezl z motorky, pevně držíc malého Pottera. Vyběhl po schůdcích ke dveřím a vešel do domu, opatrně se ale rozhlížel kolem. Kdokoli z Voldemortových přívrženců zde mohl být. Uvnitř domu chtěl Sirius zavolat Angelino jméno, ale nedokázal ze sebe vydat jediný hlásek. Srdce mu rychle a skoro bolestivě bilo. Zamířil chodbou do obývacího pokoje a zůstal stát u dveří. Angela seděla na pohovce s hlavou v dlaních.
„Siriusi, co se stalo? Jsou v pořádku? Co -,“ Angela nedokončila větu neboť ji zarazil Siriusův bílý obličej. Pomalu vstala a došla k Siriusovi. V obličeji měla vyděšený pohled a její nebesky modré oči byly plné starosti. Angela pohlédla do dečky, ve které byl malý Harry zabalený.
„Ange, Lily a James...oni...“ Jeho hlas se zlomil. Angela převzala od Siriuse malé dítko, jelikož se začalo probouzet. Začala mu mumlat jakési slova, která ho uspala, ale pak se podívala zpět na Siriuse.
„Tu jizvu na čele, to má od...Voldemorta?“ zeptala se opatrně. Sirius nebyl schopen slova. Sednul si do křesla a zabořil tvář do dlaní. Po chvíli se ani nesnažil skrývat před Angelou slzy a štkal bolestí a ztrátou. Angela si sedla na nízký stolek naproti Siriovi a nic neříkala. Jenom pochovávala Harryho v náručí. Sirius cítil, jak na něj dorážejí všechny jeho smysly. V hlavě se mu odehrávalo to, co se stalo:
Bylo asi půl dvanácté v noci, kdy se Sirius s Angelou poddávali své blízkosti. Když v tom se náhle ozval vzdálený ale dunivý otřes. Sirius pozvedl hlavu a zaposlouchal se.
„Slyšelas to?“ zašeptal a z leže se posadil na pohovku.
„Nejspíš to byl mudlovský ohňostroj. Víš, jak jsou na tyhle svátky citliví,“ usoudila Angela a políbila ho do vlasů.
„To nebyl žádný ohňostroj, Ange,“ nesouhlasil Sirius a vstal. Podíval se z okna a ačkoliv všude byla velká tma, jeho pozorovací schopnosti to neošálilo. Otevřel okno a vykouknul ven. Daleko před ním zpozoroval velký doutnající oblak, který se nesl do vzduchu. Vypadalo to, jako by tam něco vybouchlo. Sirius viděl nesčetný počet houfů ptáků, kteří rychle odlétali z toho místa. Něco se muselo stát...
„Něco se stalo, Ange, půjdu to zkontrolovat. Vypadá to na nějaký výbuch,“ řekl Sirius rozhodně a oblékl si košili. Neušel mu Angelin zaražený pohled.
„Proč?“ zeptala se trochu rozladěně.
„Musím se podívat, jestli jsou James s rodinou v pořádku. Vypadalo to, jako by to šlo z Godrikova dolu. Za chvíli se vrátím,“ oznámil Sirius a popadl svoji koženou bundu z věšáku.
O pár minut později letěl Sirius na své motorce k Potterovým. Věděl, že se jim něco muselo stát, cítil to ve svém srdci. Počkej, Siriusi, napomenul se v duchu, není možné, aby se jim něco stalo, pokud Petr Voldemortovi neprozradí, kde se ukrývají. A to je přece absurdní... Petr by nikdy neprodal své přátelé... Přesto Sirius otočil trochu směr své cesty a zamířil o několik ulic dál, kde bydlel Červíček. Cítil, jak se v něm tvoří uzlíček obav.
Odpočítal si pátý dům zleva a přistál těsně před dveřmi domu. V domě se nesvítilo, což dokazovalo, že Petr buď spí nebo...že je pryč.
„Alohomora,“ zaklepal Sirius hůlkou na kliku, jejíchž zámek cvaknul. Dveře se samy otevřely do prázdného domu. Sirius překročil rozházené šactvo a osobní předměty, lhostejně ležící na koberci. Petr sice byl nepořádník, ale tohle? Vypadalo to tu, jako by se někdo snažil něco najít.
„Petře!“ zvolal Sirius z plna hrdla. Nikdo neodpověděl. „Petře!“ zahřměl ještě hlasitěji. Bylo tu ale prázdno. Ani živáčka.
„Jamesi,“ zamumlal Sirius a v hlavě mu svitlo. Tryskem vyběhl z domu a nasedl na svou motorku. Při letu Sirius nasadil největší rychlost a mířil přímo do Godrikova dolu. Nic se jim nestalo, Petr by nikdy neprozradil, kde se ukrývají. Je přece jejich nejlepším přítelem. Miloval Jamese, jako svého staršího bratra. Ale i o tomhle Sirius začal pochybovat. Petr nikdy neměl silnou vůli a kterýkoliv Smrtijed by z něj mohl dostat tajemství, kterého byl strážcem. Tajemství, kde James, Lily a malý Harry bydlí. Tajemství, jehož vyřknutí nesprávné osobě by znamenalo smrt mnoha nevinných lidí.
Sirius mířil přímo do toho doutnajícího oblaku, který se vysoko vznášel nad malou vesničkou zvanou Godrikův důl. Polil ho ledový pot, když pohlédl doprostřed vesničky. Velké plameny zhatily dům, ze kterého se jen kouřilo a příšerně smrdělo po spáleném mase. Sirius přistál na liduprázdné ulici, která ještě byla ozdobena lampióny po oslavách. Mnohé z nich hořely nemilosrdným ohněm a doutnaly. Při pohledu na dům číslo 351 se o Siriuse pokoušely mdloby. Celý roztřesený a bílý se rozběhl do na uhel spáleného domu, z kterého zbyly jen trosky. Uvnitř domu si musel přidržet rukáv bundy u nosu, aby se nenadýchal kouře. Na okamžik se zastavil, aby se mohl pořádně nadechnout, ale pak jako by si vzpomenul, proč zde je, se rozběhl do dětského pokojíčku. Pohled, který se mu naskytnul ho naprosto zdrtil. Srdce se mu bolestivě rozbušilo a Sirius se musel opřít o stěnu, vytapetovanou malými nyní spálenými obláčky, aby se udržel na nohou. Tělo jeho nejlepšího přítele, jeho bratra, Jamese leželo bezvládně na zemi. Hned vedle něho, jednou rukou opřenou o kolébku leželo tělo jeho družky Lily. Její ryšavé vlasy jí zplihle zakrývaly bílý obličej s otevřenýma prázdnýma očima.
Sirius padl na kolena před svým nejlepším přítelem a otočil ho obličejem vzhůru. Jeho oříškové prázdné oči vytřeštěně vzhlížely kamsi do prázdna.
„Jamesi, ne...Jamesi...“ mumlal Sirius a držel v náručí mrtvé tělo svého přítele.
Celý svět se pro Siriuse náhle zcvrknul v malou částici. Uvědomoval si, jak člověk dokáže být tou nějhorší bytostí na světě. Dokáže zavraždit nevinné lidi jen proto, protože to dokáže. Jen proto, aby ostatním lidem ukázal, že jeho vědomí a srdce pro něj není žádnou zábranou.
V tom náhle, v situaci, kdy si Sirius beznadějně uvědomil, že James a Lily Potterovi jsou navždy mrtví, uslyšel Sirius něco nového. V tichu, který ho do teď obklopoval, se ozval nový hlásek. Hlásek, který všem lidem dokazuje, proč je nutno žít. Sirius, který sám nevěděl, zda má uvěřit tomu, co slyší, vstal a roztřeseně došel k malé dětské kolébce. Malé dítko, to nejkrásnější, co člověk na světě může poznat, srdceryvně plakalo. Sirius roztřesenou rukou sáhl na dítě, aby se přesvědčil, zda je opravdové. Jak je to možné? Malý Harry Potter žije! Sirius vzal dítě do rukou a podíval se mu do jeho plačtivých očí. Malý Harry nebyl vůbec zraněný, byl naprosto v pořádku! Jak je možné, že lord Voldemort přišel zavraždit svého budoucího soka a neporazí ho? Jak je možné, že největší černokněžník všech dob byl poražen malým ročním dítětem?
Sirius cítil, jak mu po tváři kanuly slzy. Přitiskl malé dítko k prsou a s novým posláním vyšel z domu. Nedokázal se naposledy podívat na těla svých nejlepších přátel, už tak v hlavě měl trvalou, velice bolestivou vzpomínku na jejich mrtvá a bezmocná těla. Godrikův důl byl naprosto liduprádný, ale žádný z ostatních domů nebyl tak zmasakrován jako dům Potterových. Sirius nasedl na svou létající motorku a naposledy pohlédl na dům v troskách. Poté rychle nastartoval motor a pevně držíc malého Harryho, odletěl z Godrikova dolu pryč, nechávajíc v sobě jenom hrůzostrašnou vzpomínku…
„Angelo,“ zvednul náhle Sirius oči ke své dívce, „ukryju se někam s Harrym, je to pro tebe nebezpečné. Smrtijedi ho budou hledat a brzo narazí na mé a tvé jméno.“
„Nemluv hlouposti, Siriusi,“ pohladila ho mile po tváři, „vždyť já ti s Harrym pomůžu.“ Sirius cítil k Angele velký vděk. Už při jejich prvním setkání věděl, že je to dívka s velkým srdcem. KONEC